|
|
Cell response to genotoxic stress-based anti-cancer therapies
Imrichová, Terezie ; Hodný, Zdeněk (vedoucí práce) ; Rossmeislová, Lenka (oponent) ; Rotrekl, Vladimír (oponent)
Tato práce se zabývá buněčnou odpovědí na genotoxický stres; konkrétně odpovědí na protinádorovou léčbu s genotoxickým mechanismem účinku. Buněčná odpověď může mít některý z následujících průběhů: v případě závažného poškození DNA buňky většinou podstoupí apoptózu nebo vstoupí do senescence. Pokud je poškození méně závažné nebo pokud buňkám nefungují kontrolní mechanismy, mohou tyto pokračovat v buněčném cyklu, ať už s úspěšně opravenou nebo s mutovanou DNA. Díky selekčnímu tlaku se v buňkách hromadí ty mutace, které jim poskytují určitou růstovou výhodu v podmínkách trvajícího genotoxického stresu a buňky se postupně stávají rezistentními. Ve své dizertační práci jsem se zaměřila na několik aspektů celého výše popsaného procesu. V prvním projektu, kterého jsem se zúčastnila, bylo mým úkolem charakterizovat populaci radiorezistentních a anoikis-rezistentních buněk karcinomu prostaty. Tato populace byla získána po ozáření buněk 35 dávkami 2 Gy, což je režim běžně používaný v klinické praxi. Po takovémto ozařovacím procesu se objevila populace buněk s nízkou adhezí, která vykazovala zvýšenou expresi mezenchymálních a kmenových markerů. Nízká adhezivita těchto buněk byla vyvolána signální dráhou proteinu Snail a jejich resistence vůči anoikis byla umožněna díky signalizaci ERK1/2. Zjistili jsme, že po...
|
|
|
Role promyelocytárního leukemického proteinu v udržování stability genomu
Kindlová, Martina ; Vašicová, Pavla (vedoucí práce) ; Kadlečková, Dominika (oponent)
Promyelocytární leukemický protein (PML) představuje klíčový komponent pro formaci jaderných tělísek PML (PML nuclear bodies, PML-NBs), nemembránových organel, ve kterých PML vytváří ohraničení obklopující vnitřní jádro těchto dynamických multiproteinových komplexů. PML je multifunkční protein, který je schopen interagovat se sumoylovatelnými proteiny a vnášet je do PML-NBs, které mohou fungovat jako prostor pro přechodné či trvalé uchování těchto proteinů či platforma pro biochemické reakce. PML je znám pro svůj tumor- supresorový potenciál, avšak za určitých okolností může mít onkogenní charakter, což značí jeho protichůdnou funkci u rakovin. PML NBs jsou vysoce dynamické útvary, které prochází strukturními změnami v závislosti na fázi buněčného cyklu, mající schopnost fyzicky interagovat s chromatinem. PML-NBs se podílejí na udržování stability genomu tím, že hrají roli během důležitých buněčných procesů, kterými jsou regulace buněčného cyklu, opravné mechanismy DNA, alternativní prodlužování telomer u nádorových buněk či ochrana genomu před virovou DNA. Samotný PML se může také podílet na udržování stability genomu, a to konkrétně jeho cytosolická isoforma, která má funkci při navození apoptózy. Cílem této rešerše je podat informace o tom, jak se promyelocytární leukemický protein podílí na...
|
|
|
Role promyelocytárního leukemického proteinu v udržování stability genomu
Kindlová, Martina ; Vašicová, Pavla (vedoucí práce) ; Moudrý, Pavel (oponent)
Promyelocytární leukemický protein (PML) je klíčovým komponentem pro formaci jaderných tělísek PML (PML nuclear bodies, PML-NBs), ve kterých PML vytváří ohraničení obklopující vnitřní jádro těchto dynamických multiproteinových komplexů. PML je multifunkční protein, mimo jiné se účastní regulace transkripce, antivirové odpovědi a nádorové suprese. PML-NBs hrají roli v udržování stability genomu. Podílejí se na opravách DNA včetně telomer, regulaci buněčného cyklu a buněčné smrti a ochraně genomu před cizorodou DNA. Cílem této rešerše je podat informace o tom, jak se promyelocytární leukemický protein podílí na mechanismech udržování stability genomu a o možných důsledcích selhání těchto mechanismů.
|
|
|
Cell response to genotoxic stress-based anti-cancer therapies
Imrichová, Terezie ; Hodný, Zdeněk (vedoucí práce) ; Rossmeislová, Lenka (oponent) ; Rotrekl, Vladimír (oponent)
Tato práce se zabývá buněčnou odpovědí na genotoxický stres; konkrétně odpovědí na protinádorovou léčbu s genotoxickým mechanismem účinku. Buněčná odpověď může mít některý z následujících průběhů: v případě závažného poškození DNA buňky většinou podstoupí apoptózu nebo vstoupí do senescence. Pokud je poškození méně závažné nebo pokud buňkám nefungují kontrolní mechanismy, mohou tyto pokračovat v buněčném cyklu, ať už s úspěšně opravenou nebo s mutovanou DNA. Díky selekčnímu tlaku se v buňkách hromadí ty mutace, které jim poskytují určitou růstovou výhodu v podmínkách trvajícího genotoxického stresu a buňky se postupně stávají rezistentními. Ve své dizertační práci jsem se zaměřila na několik aspektů celého výše popsaného procesu. V prvním projektu, kterého jsem se zúčastnila, bylo mým úkolem charakterizovat populaci radiorezistentních a anoikis-rezistentních buněk karcinomu prostaty. Tato populace byla získána po ozáření buněk 35 dávkami 2 Gy, což je režim běžně používaný v klinické praxi. Po takovémto ozařovacím procesu se objevila populace buněk s nízkou adhezí, která vykazovala zvýšenou expresi mezenchymálních a kmenových markerů. Nízká adhezivita těchto buněk byla vyvolána signální dráhou proteinu Snail a jejich resistence vůči anoikis byla umožněna díky signalizaci ERK1/2. Zjistili jsme, že po...
|
host ::
RSS.